RETRO

Vážení příznivci jachtingu,

 

při prohlížení starších čísel časopisu Modelář mě zaujal seriál článků o plachtách a protože některé pasáže považuji za zajímavé, tak se chci o zážitky podělit. Jedná se o text publikovaný v letech 1971 a 1972, přístup k zahraničním zdrojům literatury i materiálu je minimální, o Internetu si můžeme nechat zdát... Touto optikou je třeba posuzovat předkládaný článek.

 

A pro lepší představu pár společenských událostí právě z roku 1971:

  • narodil se Elon Musk a zemřeli František Hrubín a Luis Armstrong

  • Intel vyvíjí mikroprocesor, je publikována 1. verze programovacího jazyku Pascal

  • Apollo 15 přistává na Měsíci

  • je otevřena dálnice D1 – první úsek do Mirošovic

     

V oblasti modelářství:

  • modeláři oslavují 20 let Svazarmu

  • staví se amatérské neproporcionální RC soupravy např. W43 Ing. Valenty

  • v USA se prodává souprava fy Kraft System KP2B – proporcionální dvoukanálová souprava, která má v jednoum celku přijímač a dvě serva s lineálním výstupem - za cenu 99,95USD

  • vychází plánek na ikonický model A2 Saper 13 (později je k dostání jako stavebnice)

  • Graupner s Grundigem nabízí proporcionální soupravu Variophon/Varioton

  • první elektrolet je ve stadiu nesmělých zkoušek

  • plachetnice mají většinou řízené pouze kormidlo, navijáky plachet jsou amatérské.

     

A nyní k přiloženému článku. V úvodu je teorie, která se nemění a platí pochopitelně i dnes. Zajímavá je aplikace teorie na plachty modelů, kdy praktickými výsledky modelů dokládají, že nelze pouze měřítkem zmenšit parametry plachet skutečných jachet. Věta z MO 8/1971 konec středního odstavce nahoře je ale až rezignační - „...k umění vystřihnout pěkné plachty se lze dopracovat jen tápáním.“

Vysloveně mě zaujalo nezvyklé řešení v MO10/1971, a to přední lem tvarovaný do tvaru protáhnutého písmene S, půjde ale spíše o dříve zmíněné tápání...

Stejně tak je nezvyklé řešení plachty s konkávním prohnutím dovnitř plachty v MO 2/1972, kde ale nejsou blíže zmíněny výkony a lze jen spekulovat, zda šlo o pokus získat co nejplošší plachty, případně eliminovat průtažnost materiálu.

V seriálu je potom vložena pasáž o plachtách historických plachetnic, organické pokračování je v MO 8/1972, kde se opět řeší přední lem kosatky, zda má být prohnutý ven, nebo dovnitř. Že se plachty dělaly z tkaniny a sešívaly se vyplývá z doporučených postupů, dnešní lepení plachet z foliových materiálů nebylo v tehdejší době realizovatelné.

Díly v MO 9/1972 a 10/1972 se zabývají spinakrem, který se ale modelově velmi obtížně realizuje. Navíc je zde publikováno několik skutečností, které dávají tušit, že autor rozhodně na lodi s vytaženým spinakrem neplul, to ostatně platí o některých vývodech týkajících se plavby na zadní vítr s klasickým oplachtěním.

Poslední díl seriálu pak zmiňuje plachty z umělých vláken a některé netradiční střihy bánů plachty, kde je možné s trochou fantazie hledat počátek dnešní bi a tri radiálních střihů na velkých lodích.

 

Takovéto „retro“ okénko zmíněného seriálu považuji za zajímavé, není ale na místě shovívavý úsměv, spíše vděčnost za někdejší poznatky a také radost nad skutečností, že naše možnosti jsou o mnoho dál, než před cca padesáti lety.

 

Ivoš Michal

 


Přílohy

1548530601_226799.jpg 1548530601_65341.jpg 1548530601_102825.jpg 1548530601_600655.jpg 1548530601_164343.jpg 1548530601_557774.jpg 1548530601_572087.jpg 1548530601_456187.jpg 1548530601_862117.jpg 1548530601_133716.jpg 1548530601_145772.jpg 1548530601_795819.jpg 1548530601_887164.jpg 1548530601_164123.jpg 1548530601_274966.jpg 1548530601_604639.jpg