a společně s ním se do minulosti propadá i závodní sezona 2019 rychlostních RC plachetnic.
V Česku skončila posledním zářijovým víkendem na Vavřinci a u našich slovenských přátel tradičně posledním závodem sezony v polovině října na Štrkovci.
O bohatosti uplynulé sezony napoví prostá statistika. Během sedmi měsíců (duben – říjen) jsme se v Česku a na Slovensku měli možnost ( v kategoriích RG65 a MicroMagic ) zúčastnit dvaceti soutěží plus jednoho mezinárodního soustředění. Takže, v průměru tři akce v měsíci. Účast byla hojná a objevily se nové i tváře – naděje pro časy příští.
Díky za velice kvalitní uplynulou sezonu patří samozřejmě všem. Závodníkům i pořadatelům. Pořadatelům však především. Bez nich by TO prostě a jednoduše nebylo. Bez vás, kteří nám ostatním dáváte ze svého času, znalostí a organizačních schopností bychom se neobešli. Vám patří díky a naše úcta.
Během sezony jsem se snažil sledovat a porovnávat kvalitu organizací jednotlivých závodů. Zhruba v její polovině mi došlo, že jen sčítám jablka s hruškami. Každá soutěž je z pohledu její organizace unikátem, závislým na tolika vnějších a tudíž neovlivnitelných faktorech, že jakékoliv srovnávání je pitomost. Mnohdy se jedná o čistou „one man show“, v lepším případě s podporou rodinného zázemí a nikdo z těch, kteří občas dští hromy a blesky na hlavy organizátorů by se do takové akce nepustil. Odvážná prohlášení „… já bych to dokázal lépe – kdyby mi někdo pomohl“ jsou k dispozici skoro na všech závodech.
Takže přátelé, organizátoři závodů, nenechte se rozhodit plácáním těch, kteří na rozdíl od vás jen mluví. Vy totiž dáváte nám, my si od vás bereme. Není vůbec podstatné, zda je v místě zajištěn oběd o pěti chodech, zda za toaletu slouží leštěná keramika, nebo blízké rákosí. Podstatné je, že máme kde realizovat své soutěžní ambice, nebo se jen (bez ambic) přátelsky potkávat.
Původně jsem chtěl v těchto místech článek ukončit nějakým optimistickým zvoláním, ale tak mě napadlo…….
Jak jsem z řady debat u vody i mimo ní pochopil, je většina (spíše drtivá většina) závodníků členy nějakého lokálního Klubu lodních modelářů, který je členem centrálního Klubu lodních modelářů, jenž je součástí Svazu modelářů ČR – doufám, že jsem v této mocenské pyramidě nikoho nevynechal. Na oficiálních stránkách http://svazmodelaru.cz/klom/o-nas/ se lze dočíst, že tato struktura je původně koncipována z důvodů tam uvedených:
KDO JSME A PROČ TO DĚLÁME?
Svaz modelářů České republiky (SMČR) je spolkem s působností na celém území ČR. Základním posláním svazu modelářů je organizování, podpora a propagace modelářského sportu v oblastech vrcholového, výkonnostního a masového sportu a práce s mládeží. Svaz modelářů sdružuje letecké, lodní (KLoM), automobilové, raketové, železniční modeláře a stavitele plastikových modelů.
Zvláště mě zaujala slova „organizování, podpora a propagace“. Není škoda, že ti kteří si za své základní poslání sami vytkli činnosti tak navýsost bohulibé je konají v utajení, inkognito, takřka s atributy partyzánské činnosti na území nepřítele? Snad se mýlím, pevně v to doufám, ale naplňování oněch základních poslání mi v reálném světě modelářů zůstává skryto.
Drazí činovníci, nebojte se vystoupit ze svého utajení, nebojte se skládat účty těm, z jejichž příspěvků také pochází váš žold. Přihlaste se hrdě k výsledkům jichž jste dosáhli, ukažte všem, že řeči o totální zbytečnosti celé zběsilé a obtížně průhledné struktury jsou pouhým závistivým nactiutrháním.
Nebo, až na to bude chvilka, zkuste nepatrně upravit titulek na
KDO JSME A PROČ TO NEDĚLÁME?
… a bude po starostech, a všem kverulantům seberete „vítr z plachet“
krásný podzim přeje všem
JH CZE134
No responses yet